Nalaďte si na Youtube cyklus „Život za zdí“

Přes počítač, tablet či mobilní telefon můžete snadno zhlédnout cyklus tématických videí věnovaných problematice duševních onemocnění. Ověřené informace, jejichž garanty jsou špičkoví čeští psychiatři, psychologové i lékaři urgentní medicíny z celé České republiky (MUDr. Martin Hollý, Prof. MUDr. Cyril Höschl, MUDr. Jana Šeblová, MUDr. Jiří Zika, Doc. PhDr. Marek Preiss, Prof. MUDr. Jiří Horáček, Prof. MUDr. Ján Pavlov Praško, Prof. MUDr. Pavel Mohr a mnoho dalších), tak mohou pomáhat osobám trpícím některou z duševních poruch či jejich blízkým.

ZaZdi
Autor projektu Jeroným Janíček, po kliknutí na obrázek budete přesměrováni na kanál Youtube „Život za zdí“

O projektu:
V České republice se potýká více než 1 000 000 obyvatel s depresí a s úzkostnými poruchami. Zásadním problémem je, že se polovina z takto nemocných se svou nemocí neléčí. K nejčastějším důvodům patří stigmatizace psychiatrie a lidí trpících duševní chorobou, související strach z psychiatrie, ale také nerozpoznání symptomů duševní nemoci ze strany praktických lékařů. Neléčená deprese a úzkost často výrazně snižuje kvalitu života těch, kteří jimi trpí. Počínaje přechodem nemoci do chronické fáze, přes ztrátu zaměstnání a sociální izolaci, až po sebevraždu. Vzhledem k tomu, že těmto neléčeným nemocným schází nejvíce tzv. psychoedukace, neboli erudované představení projevů a terapie duševní nemoci, kterou trpí, rozhodli se autoři cyklu pro změnu.

Na základě vlastní zkušenosti s depresí a jednou z úzkostných poruch, ale také letitých novinářských zkušeností, proto v létě 2017 začali s natáčením 30 dílného edukativního cyklu Život za zdí, v němž detailně představují projevy i terapii deprese a úzkostí, seznamují zájemce s psychiatrií jako s plnohodnotným medicínským oborem a vedou tak ty, kteří o své nemoci mnoho nevědí, k pochopení důležitosti včasného vyhledání odborné péče.

Na cyklu Život za zdí autoři spolupracují především s odborníky z řady psychiatrických nemocnic v České republice (Národní ústav duševního zdraví – NUDZ, Psychiatrická nemocnice Bohnice, Psychiatrická nemocnice Brno, Psychiatrická klinika FN Olomouc, Psychiatrická léčebna Šternberk a další), krizových center (Centrum krizové intervence Bohnice, RIAPS, Modré dvěře), ale i z fakultních nemocnic (Fakultní nemocnice Motol – oddělení urgentního příjmu) a zdravotnických záchranných služeb (Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy, Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje). Tito přední odborníci poskytují nejen rozhovory pro samotný cyklus Život za zdí, ale mnohdy  zprostředkují i velmi cennou zpětnou vazbu. Pro druhou část cyklu autoři plánují navázat spolupráci s neziskovými organizacemi, které zajišťují péči o lidi s duševním onemocněním, ve smyslu jejich sociální aktivizace a rehabilitace. Z čistě medicínského hlediska (praktické lékařství a urgentní medicína resp. přednemocniční neodkladné péče) je naším poradcem legendární ředitel ZZS HMP MUDr. František Ždichynec, zakladatel Letecké záchranné služby.

Výroba jednotlivých dílů Života za zdí je zcela závislá na finanční podpoře resp. dobré vůli přátel a známých (herec Marek Vašut, lékař Jan Trachta, ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma,
přední český designér a vysokoškolský pedagog Petr Babák, ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát, podnikatel a filantrop Václav Dejčmar, manželé Viliam a Kateřina Sivekovi) a několika firem (nakl. Portál, Mylan, Alza, Chronoshop), které v pomoci lidem, trpícím duševním onemocněním, spatřují hlubší smysl.
V budoucnu autoři chystají založit spolek a  v psychoedukaci chtějí pokračovat formou přednášek.

One Komentář

  • Ing. Irena Červenková
    Posted 23.6.2018 at 23:25 | Permalink

    Děkuji Vám, že se věnujete této důležité oblasti a také, že zveřejňujete svůj příběh.
    Přeji Vám, pokud možno, brzký návrat do běžného života, jak uvádím, zkuste po malých krůčkách nebo i malinkých krůčkách. Dovoluji si pro ty, kteří svým osobním nastavením nebo životními peripetiemi se ocitli v podobných situacích uvést:

    Můj příklad nástupu úzkosti a vyrovnání se s ní
    Při starosti o rodinu se čtyřmi dětmi, činžovní dům (SVJ) a při stokilometrovém dojíždění a intenzívní starosti o rodiče, kterým bylo více než 90 let (tatínek byl tehdy po mrtvici (kterou překonal)), došlo k tomu, že jsem postupně, asi v průběhu 14 dnů, upadla do stavu, který začal nevysvětlitelnými pocity, že někam nedojdu, nedojedu, pak se mi jakoby začala houpat zem (jako když jdete ve tmě ve sklepě), až jsem několikrát musela volat domů, aby pro mě někdo přišel, že nedokážu sama dojít, aniž na mě bylo něco viditelně nemocného. (Lékařka označila tento stav potom jako předkolapsový). Až jsem potom, co jsem něco hledala ve skříni v potemnělé komoře, skončila s pocítem bezprostředního ohrožení života v nemocnici na neurologii, kde jsem týden byla na infúzi a hlavně jsem byla nucena se položit a odložit všechnu svoji starost a péči.
    Protože jsem krátce předtím párkrát zažila opakovaně pocit slabé ruky a dostala anopyrin od neuroložky, který jsem příležitostně (když to na mě při přetížení mozku,,šlo“) brala, byla jsem vyšetřena zevrubněna na ohrožení mozkovou mrtvicí, příp. TIA (tranzitorní ischemická ataka). Protože všechny testy dopadly v pořádku, prohlédl mě ještě psychiatr a byla konstatována smíšená úzkostná porucha, doporučena medikace a návštěva psychiatra.
    Nikam jsem nešla, žádné léky nebrala. Svou situaci jsem vzala jako následek silného přetížení. (Později jsem se dozvěděla o syndromu vyhoření, burning syndrom – skvělá brožura evang. kazatele, který se z toho stavu dostával 10 let, Daniel Heczko: ,,Už nemohu dál“ (cituji: ,,nikdy nevíte, jak daleko od té jámy, do které padáte, jste“).) Postupně (v domácnosti s dětmi) jsem si přidávala zátěž – kdo zažil pochopí – sejít se schodů, vyjít před dům, obejít blok, přejít dvě ulice a dokonce pak jet tramvají. Trvalo to asi 2 měsíce. V průběhu asi půl roku se krátkodobý přechodný stav úzkosti ještě párkrát vyskytl, nečekaně, i po nepochopitelně slabém podnětu (jednou jen po kousnutí do chlebíčku v metru, no, s vypětím sil jsem dojela domů). Pomáhal zpěv, běh (odvedení pozornosti) a nejvíce rozhovor. Paní, kterou jsem jednou po bohoslužbě cestou na tramvaj oslovila, když to na mě náhle padlo, neví, jak mě zachránila. Chytila jsem se jí jako stébla:,,To je krásný den, že, to by člověk nejraději ležel u vody.“ A už jsme hovořili a náhodou znali stejné pískovny. A úzkost byla pryč. Nyní je tomu už 9 let. (Přetížení mozku, viz výše, jsem si hlídala, Anopyrin 100-20 mg příležitostně jsem si dávala rok-dva.) Ještě dodávám, že jsem zvyklá se ráno vleže na posteli déle modlit (a krátce se rozcvičit), je to určitým způsobem relaxace (jak také zmiňujete), kdy mysl se uvede do uvolněného stavu, do nadhledu, aby správně dokázala hodnotit strasti života. (A pak teprve do toho života plnou parou, jak jsem zvyklá, startuji.)

    Vznik deprese a vyrovnání se s ní u syna
    Syn, stavební inženýr krátce po škole, prodělal depresi v 17 letech, kdy nebyl schopen se zařadit do nového kolektivu na střední škole (on, brankář fotbalového školního družstva, se kterým vyhrávali meziškolní turnaje!), navíc vysmíván a šikanován třídním učitelem. Dostal se do stavu, kdy nebyl schopen ani vstát z postele.
    Pomohlo přerušení studia na jeden rok (zdravotní indikace), podařilo se, aniž by předepsané léky vzal, skupinová psychoterapie, modlitba. (Zůstal citlivý spánkový režim (a bohužel zažil později potom ještě déletrvající spánek narušující situaci v jednom pronajatém bydlení).) Velmi dlouho tehdy trvalo, než jsem vůbec pochopila, o co se jedná a jak mu pomoci, co dál, co s ním vůbec v životě bude. To, že se z toho stavu dostal více méně vlastního silami, je pro něj velký vklad do života. Založením je bojovník.
    (Momentálně je v nepřímém výrazném tlaku pracovní záležitosti, věřím ale, že to zvládne, že na něco, co mu nepřísluší – bez ohledu na důsledky, které nejsou jeho – řekne ne. Ano, je důležité, jak také uvádíte, říci ne.)

Napsat komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn. Požadované položky jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>