V prosinci loňského roku odpovídali studenti psychologie napříč republikou na otázky anonymního dotazníku. Záměrem bylo zjistit, co je motivuje či naopak odrazuje při rozhodnutí věnovat se po ukončení studia oblasti dětského duševního zdraví. Šetření proběhlo v rámci projektu Podpora rozvoje zdravotní péče o dětské duševní zdraví, jehož realizátorem je Ministerstvo zdravotnictví. 

Dotazování se zúčastnilo celkem 385 studentů z 8 fakult, kterým děkujeme za čas, který nám věnovali. Stejně tak děkujeme všem fakultám za zprostředkování kontaktů. 

Sada otázek byla zaměřena na informovanost o působení psychologů ve zdravotnictví: 

Např. 56 % dotazovaných studentů se domnívá, že má dostatek informací a představu o možnostech uplatnění v oblasti dětského duševního zdraví. Jako prostředky či metody, které by jim pomohly lépe se orientovat v této oblasti, nejčastěji uvádějí v otázce s možností vybrat více odpovědí krátké stáže či exkurze během studia (336krát), setkání s odborníky z praxe (334krát), poté workshopy či interaktivní přednášky (276krát). 

Další otázky se týkaly toho, co ovlivňuje rozhodování o budoucí profesní dráze. 

O specializaci se studenti rozhodují nejčastěji v 5. ročníku (26 %) a ve 3. ročníku (21 %). Téměř 17 % studentů je ale již před započetím studia rozhodnuto, čemu se bude věnovat. 

Na otázku, zda vědí, v jakém oboru či na jakém pracovišti by chtěli studenti po škole pracovat, odpovědělo 72 % dotazovaných, že mají vybráno několik variant, které zvažují. Zatím nerozhodnutých je 15 % dotazovaných studentů.

Jako zajímavé se ukázaly odpovědi na otázku „Co je pro vás při výběru budoucího zaměření rozhodující?“ s možností zaškrtnout více odpovědí. Nejčastěji uváděné rozhodující faktory jsou: 

• Můj zájem o konkrétní problematiku, které se chci věnovat
• Reálné uplatnění v praxi - po mnou vybraném zaměření je poptávka
• Finanční ohodnocení
• Možnost dalšího profesního rozvoje

Na otázku, zda zvažují specializační přípravu zaměřenou na dětské duševní zdraví, odpovědělo 46 % dotazovaných, že ano, 21 % dotazovaných tuto možnost jednoznačně zamítlo a zbývající prozatím nevědí. 

Nejzajímavější inspirací byly odpovědi na otevřené otázky: 

Otázka „Co vás na této oblasti nejvíce zajímá?“ pootvírá náhled na motivaci studentů, kteří se chtějí v budoucnu věnovat dětským klientům. Pro většinu z nich je rozhodující cílová skupina dětí a adolescentů jako taková a dále možnost zabývat se diagnostikou, vývojem dětí či prací s rodinným systémem.

Studenti například odpovídají:

„Pomoci dětem s překonáním jejich problémů. Práci s dětmi vnímám jako velice naplňující. Ráda bych jim pomohla se začleněním zpět do kolektivu a s budováním jejich osobnosti.“

„Možnost reálné změny dětských životů, kreativita jako velká součást práce.“

„Děti jsou samy o sobě zajímavé - upřímnější, hravější, kreativnější něž dospělí, tudíž i práce s nimi vyžaduje vyšší míru kreativity a autenticity, práce s nimi může být více různorodá. Pokud se dětem poskytne adekvátní podpora, může to prospět jejich vývoji a psychickému stavu do budoucna.“

V otázce „Co by vás motivovalo k většímu zájmu o tuto oblast?“ se nejčastěji opakovaly tyto odpovědi: 

• Více informací a zažitých či zprostředkovaných zkušeností, konkrétní představa možných pracovních míst, stáže, exkurze, workshopy, rozhovory s lidmi z praxe 
• Lepší finanční ohodnocení a finanční podpora při studiu/výcviku/stážích
• Přehlednost informací o tom, jak se v oblasti uplatnit
• Dostupnější vzdělávání (kratší doba atestací na klinického psychologa, příp. celkově kratší doba studia…)
• Možnost nahlédnout do praxe při práci s dětmi už při studiu
• Větší přístupnost pracovních příležitostí a dostatečná podpora od zkušenějších kolegů

Studenti konkrétně odpovídají: 

„Představa, že bych toto povolání nemusel dělat až ve 40, když si konečně dodělám všechny potřebné atestace a kurzy.“

„Větší informovanost o možnostech uplatnění, o možnostech vzdělávání, dostupnost vzdělání - primárně finanční dostupnost, kontakt s odborníky, kteří v této oblasti působí.“

„Dobří pedagogové. Finanční nenáročnost, resp. finanční ohodnocení... psychologie je jeden z nejdražších oborů, to, že si platíme i některé praxe, je na hlavu.“

„Lepší podmínky - nelíbí se mi, že abych se mohla stát klinickým psychologem, budu muset pracovat několik let za minimální plat. Toto je pro mnohé lidi odrazující.“

„Vyšší procento úspěšnosti zvládnutí klinických atestací. Větší jistota, že těch 6 let navíc nebude prodělečných nebo co se týká uplatnění zbytečných.“

„Asi více výpomoci se studiem, přehlednost, co musím mít, finanční podpora při studiu výcviku, pokud si vyberu tuto oblast. Nelíbí se mi, že práce s dětmi má formálně spíše jenom nevýhody, delší dobu studia, ale nic za to a potom se lidé diví, že je klinických dětských psychologů málo.“

Jaké překážky vnímáte při rozhodování o této specializaci?

Jako faktory ovlivňující rozhodování studentů se jeví jednak osobnostní nastavení, jednak systémové překážky.

Mezi důvody, proč studenti neuvažují o práci s cílovou skupinou, uvádějí např. velkou zodpovědnost a náročnost práce s touto cílovou skupinou, nedostatek kontaktu s dětmi, neporozumění dětem a jejich potřebám nebo naopak přílišnou citlivost na dětskou problematiku. 

Z hlediska systému jsou pro ně překážkou příliš dlouhá doba dalšího studia po škole, obtížnost studia a např. možnost neúspěchu při atestačních zkouškách, což spatřují jako riziko. Nedostatečné finanční ohodnocení a náklady, finanční i časové, které jsou spjaté se specializační přípravou, představují i překážku při založení rodiny. 

Negativní roli zde hraje také nedostatek informací o uplatnění v oblasti práce s dětmi a nedostatečná podpora od zkušených odborníků, které studenti rovněž identifikovali jako překážky. Jako poměrně překvapivý faktor se objevuje překážka v podobě potřeby komunikovat i s rodiči, případně institucemi.

Studenti konkrétně odpovídají např.: 

„Je také dost demotivující slyšet, jak je tato oblast zanedbaná, i když chcete pomoci, z pozice studenta nevíte jak. Osobně bych potřebovala slyšet někoho, kdo má pocit, že jeho práce má nejenom smysl, ale že jsou zde i pozitivní tendence v řešení této krize.“

„Je to hodně práce, trvá to dlouho a klinická psychologie moc neplatí a není moc respektovaná.“

„Nejvíce slabé finanční ohodnoceni, Kdybych chtěl jít do kliniky, tak ta délka, ale hlavně potřebuji uživit rodinu a to by se mi mnohem víc vyplatilo zaměstnaní v IT nebo HR.“

Dotazníkem, jeho podrobným vyhodnocením i závěry, které  z něj plynou, se budeme v projektu Podpora rozvoje zdravotní péče o dětské duševní zdraví dále zabývat. Podpora, kterou tento projekt nabízí, bude nastavována mimo jiné na základě odpovědí získaných tímto dotazníkem.