Mgr. Adélu Dudovou, jednu z účastnic kongresu IACAPAP, která jej absolvovala díky podpoře projektu Podpora zdravotní péče o dětské duševní zdraví, zaujalo téma alexithymie
a interocepce.
Maltreatment v dětství představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů pro rozvoj psychických obtíží v průběhu života. Přestože souvislost mezi dětským traumatem a rozvojem psychopatologie je dlouhodobě známá, stále není zcela evidentní, jaké psychologické mechanismy tento vztah zprostředkovávají. Současný výzkum stále více upozorňuje na význam schopnosti rozpoznávat a interpretovat vlastní emoce a tělesné signály. Následující studie (Kick a kol., 2024; Ecker a kol., 2026) mohou nabídnout nový pohled na souvislost mezi ranými traumaty a rozvojem psychopatologie nejen u dětí a dospívajících.
Ze studie Kick a kol. (2024) vyplývá, že osoby se syndromem CAN v dětství častěji vykazují vyšší míru alexithymie, tedy obtíží při rozpoznávání, pojmenování a vyjadřování vlastních emocí. Autoři provedli metaanalýzu korelačních koeficientů 67 studií a prokázali významnou souvislost mezi dětským traumatem a alexithymií (r = 0,26) i mezi alexithymií
a psychopatologií (r = 0,44). Výsledky tak podporují hypotézu, že alexithymie představuje významný mediátor mezi traumatickými zkušenostmi v dětství a rozvojem duševních poruch (Kick a kol., 2024). Na tyto poznatky navazuje probíhající výzkum Ecker a kol. (2026), který rozšiřuje dosavadní model o oblast interocepce, tedy schopnosti vnímat a správně interpretovat vlastní tělesné signály. Autoři výzkumu předpokládají, že schopnost interocepce může být rozdělena do tří dimenzí: citlivost, přesnost a uvědomění (awareness). Dosavadní výsledky ukazují, že osoby s nesebevražedným sebepoškozováním vykazují nižší míru interoceptivní citlivosti v porovnání s kontrolní skupinou (Ecker a kol., 2026).
Obě studie naznačují, že naše pozornost by se v rámci diagnostiky i terapie neměla ubírat jen směrem k regulaci klientových emocí, ale především ke schopnosti jejich prvotního rozpoznávání. Dítě týrané a/nebo zanedbávané se nemusí správně naučit identifikovat vlastní emoce ani tělesné reakce na stres. V dospívání se pak mohou objevit obtíže s regulací afektu, zvýšená psychická zátěž nebo sebepoškozování jako maladaptivní strategie zvládání nepříjemných vnitřních stavů.
Výsledky podporují hypotézu, že alexithymie může být jedním z klíčových psychologických mechanismů, jimiž rané traumatické zážitky přispívají k rozvoji psychických poruch. Přestože vzhledem k limitům výzkumů nelze jednoznačně potvrdit kauzální vztah, zjištění mají významné teoretické i klinické implikace. Vyvstává zde především důležitost včasné diagnostiky alexithymie u osob se zkušeností s traumatem v dětství. Zatímco Kick a kol. (2024) pak doporučují zaměřit psychoterapeutické intervence na rozvoj emočního uvědomění
a oslabování alexithymie, současná studie Ecker a kol. naznačuje, že obdobnou pozornost by si zasloužil také trénink interocepce. Posilování schopnosti rozpoznávat vlastní tělesné signály
a jejich propojení s emočním prožíváním tak může představovat důležitý preventivní
i terapeutický cíl zejména u dospívajících se sebepoškozujícím chováním.
Účast na konferenci byla umožněna díky finanční podpoře projektu Podpora rozvoje zdravotní péče o dětské duševní zdraví (reg. č. CZ.03.02.02/00/25_102/0005396), realizovaného v rámci Operačního programu Zaměstnanost plus spolufinancovaného Evropskou unií.
Zdroje:
Ecker, A., Kandsperger, S., Schleicher, D., Jacob, R., Witte, M., Brunner, R., & Jarvers, I. (2026, 4. července). Interoceptive abilities in adolescents with non-suicidal self-injury: Differentiation of sensibility, accuracy, and awareness [Konferenční příspěvek]. IACAPAP Congress.
Kick, L., Schleicher, D., Ecker, A., Kandsperger, S., Brunner, R., & Jarvers, I. (2024). Alexithymia as a mediator between adverse childhood events and the development of psychopathology: A meta-analysis. Frontiers in Psychiatry, 15, 1412229.
