V  maximální možné míře snažíme zmírnit a zkrátit následnou lůžkovou péči a systémovým způsobem ji nahradit péčí komunitní. Zavádíme proto systém včasného navazování lidí do terénní komunitní péče. Dosahujeme toho především smysluplnou aktivizací a cílenou motivací duševně nemocných už v době akutní hospitalizace. Jde nám tím o snížení počtu hospitalizací, zkrácení doby hospitalizace, snížení frekvence relapsů a pochopitelně i o související úsporu času všech zúčastněných.

Multidisciplinarita (MD) otevírá od počátku setkání a spolupráci všem zapojeným do případu a všechna rozhodnutí se uzavírají společně na multidisciplinárních setkáních. Je to cesta, jak posunout monologický diskurz k dialogu zaměřenému na hledání společného jazyka pro to, co lidi v oblasti duševního onemocnění znepokojuje. Multidisciplinární spolupráce podporuje komunitní, interdisciplinární a na týmové spolupráci založené služby, kde však bez změn ve specifické organizační základně uvnitř profesionálního systému tento přístup zůstane bez naplnění.

V příloze najdete 1. část prezentací ze závěrečné mezinárodní konference „VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI V REFORMĚ PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ”, která se uskutečnila ve dnech 14. a 15. září 2022 v Brně za hojné účasti odborníků a odborné veřejnosti. Sešli se zde zástupci všech skupin, jež se na reformě aktivně podíleli. Psychiatři, sestry, zástupci krajů, peer lektoři, pracovníci ze sociálních služeb, terapeuti, adiktologové, zástupci ministerstva zdravotnictví i ministerstva práce a sociálních věcí, zástupci z WHO a mnozí další. Téměř 200 účastníků mělo možnost vyslechnout si 45 příspěvků a účastnit se tří z devíti možných workshopů.

Zlínský kraj patří k nejmenším krajům v republice, vyjma hl. města Prahy je třetím nejmenším. Z hlediska multidisciplinarity je charakteristický tím, že má jednu velkou centrální psychiatrickou nemocnici (v Kroměříži), v každém z okresů již řadu let funguje několik menších komunitních týmů. Před dvěma lety vznikla v rámci reformy dvě centra duševního zdraví (CDZ), jedno přímo v Kroměříži a jedno v Uherském Hradišti. Jde o kraj, který je opravdu „na okraji“ republiky, a když jsme do něj vstoupili s tématem zavádění multidisciplinarity, bylo to pro většinu aktérů poměrně nové téma.

Recovery house (česky „zotavovací dům“) je místo, ve kterém probíhá komplexní, tj. tělesné, psychické a sociální, zotavení člověka s duševním onemocněním. V Itálii, kde neexistují psychiatrické nemocnice (léčebny), je hlavním způsobem podpora člověka s duševní nemocí v jeho komunitě. To znamená, že odborníci pracující jako case manažeři – lékaři, psychologové, zdravotní setry, sociální pracovníci, peer konzultanti docházejí za člověkem do jeho přirozeného prostředí, případně on za nimi. U těch lidí s duševním onemocněním, kde je tento způsob dočasně nedostačující a je potřeba pobytu mimo přirozené prostředí, přichází jako jedno z možných řešení místo na zotavení v RECOVERY HOUSE.

V procesu rozvoje multidisciplinární spolupráce se nám během naší praxe ukázalo, že jedním z hlavních témat, která je potřeba rozvíjet, je sladění základního přístupu k pacientům/klientům. Posilovat společné porozumění pohledu na situaci podporované osoby, porozumět jejímu životnímu příběhu ze strany všech subjektů, které dané osobě pomáhají na její cestě zotavení. Při své práci jsme hledali, jaká běžně existující metoda, či metodologie odpovídá paradigmatu zotavení. Pracovník (ať již jakékoliv základní profese) by v modelu zotavení neměl být ani expert, ani trenér. Jeho role je role průvodce konkrétní osoby na její cestě zotavení. Nejvýstižnější se nám tak jeví role životního kouče (life coach).

I když se nám zdá, že nemáme dostatek zdrojů pro podporu dětí s psychickými problémy, dostatek pedopsychiatrů atp., je třeba pracovat se stávajícími zdroji a ty posilovat v nových kompetencích. 

Zásadní je spolupráce. Nastavit systémovou regionální spolupráci při formování nových principů práce. Ověřilo se, že podpora v rozvoji kompetencí má obrovský smysl. Na jejím základě vznikly nové týmy pro děti nebo se stávající systém více posílil ve vzájemné spolupráci, ve včasném zachycení problémů u dětí.

Předkládaná metodika vám zpřístupní dobrou praxi multidisciplinární spolupráce mezi centrem duševního zdraví, multidisciplinárním adiktologickým týmem, psychiatrickou nemocnicí a akutním lůžkovým psychiatrickým oddělením. Věrohodným doplněním jsou příklady dobré praxe lidí se zkušeností, na jejichž životech je vidět, jak zřejmý prospěch mají z toho, když jsou profesionálové motivováni spolupracovat. Věřím, že příklady dobré praxe tuto motivaci posílí i ve vašich týmech.

I když se nám zdá, že nemáme dostatek zdrojů pro podporu dětí s psychickými problémy, dostatek pedopsychiatrů atp., je třeba pracovat se stávajícími zdroji a ty posilovat v nových kompetencích. 

Zásadní je spolupráce. Nastavit systémovou regionální spolupráci při formování nových principů práce. Ověřilo se, že podpora v rozvoji kompetencí má obrovský smysl. Na jejím základě vznikly nové týmy pro děti nebo se stávající systém více posílil ve vzájemné spolupráci, ve včasném zachycení problémů u dětí.

Rozměr, kterým je paradigmatická změna definována, je možné charakterizovat větou: Rodina je vždy přizvána ke společným setkáním, aniž by u případu byla specifická indikace pro rodinou terapii. Rodiny a jejich role se mění. Rodiny nejsou příjemci odborníků, ale aktivně ovlivňují vzájemný vývoj mezi nimi, týmem a klientem. Pacient a rodina jsou součástí od samého začátku a v celém průběhu zotavení. Je tedy patrné, že spíše, než že my profesionálové zapojujeme rodinu, se my profesionálové propojujeme na rodinu. Rodina a pacient jsou ti, kteří nám toto propojení a následně společnou partnerskou spolupráci umožňují.