Na úvod bychom rádi poznamenali, že si uvědomujeme, že některé níže analyzované oblasti by si zasloužily mnohem hlubší zkoumání, což by však
přesahovalo meze tohoto materiálu. Zároveň doufáme, že předkládaný materiál bude podkladem pro další bádání v oblasti, která je, zejména ze strany české právnické komunity, dosud opomíjena.

Na tomto místě také považujeme za důležité uvést, že některé závěry a doporučení vyplývají z našich osobních postojů, které jsou formované našimi
zkušenostmi v oblasti ochrany práv zvláště zranitelných skupinami. Jedná se o návrhy, nikoliv závazná doporučení, o kterých věříme, že mohou přispět ke zlepšení postavení lidí při nedobrovolné hospitalizaci a léčbě. Všechna navrhovaná opatření vyžadují další diskuzi, a to zejména se zástupci komunity lidí se zkušeností a odborníky z oblasti péče o duševní zdraví.

C Í L  A N A L Ý Z Y

Cílem této analýzy je provést popis a zhodnocení dostupnosti a účinnosti existujících nástrojů, které by měly dle současné právní úpravy formálně zaručovat
ochranu práv osob při nedobrovolné hospitalizaci a léčbě, jakož i navrhnout případné změny k zajištění maximální možné míry jejich ochrany.

V rámci hodnocení nástrojů není možné pustit ze zřetele, že Česká republika je i s ohledem na existující mezinárodní závazky povinna nastavit funkční právní rámec
pro situace, kdy dochází ke zbavení svobody, který musí zahrnovat také ochranu důstojnosti a svébytnosti osob, jakož i jejich integrity a rovnosti. Dbáno musí být na
informovanost osoby, zohledněny její osobní a sociální vazby, resp. řada dalších hledisek týkající se práv a svobod, které jsou dotčeny. Práva bez dalšího neztrácí jen proto, že existoval či nadále trvá důvod pro zbavení svobody. Poznatky stran zhodnocení existujících nástrojů jsme proto čerpali i z oblasti mezinárodního práva,
včetně relevantní rozhodovací činnosti kontrolních orgánů (Evropského soudu pro lidská práva) v oblasti zásahů do svobody, integrity a soukromí, přičemž tyto závěry se uplatňují bez ohledu na to, zda je osoba ve státním či soukromém zařízení.

Je rovněž třeba zdůraznit, že smyslem provedené analýzy nastavení, poskytování a vymáhání určitého lidskoprávního standardu prostřednictvím existence
pojistek a záruk není účelově zpochybňovat postup či dobrou víru dotčených profesionálů, především odborníků či dalších pracovníků nemocnic, ve kterých se
osoby nacházejí, případně zavdáváno již předem podezření, že nejednají v nejlepším zájmu osoby. Smyslem je maximálně chránit osobu jako lidskou bytost a její přirozená práva, minimalizovat pochybení či omyly, ke kterým by mohlo dojít / dochází, a které mohou mít pro pacienty značné a někdy i nevratné následky.

Analýza se zaměřuje jak na hmotněprávní, tak i procesní postavení pacientů, přičemž tak činí selektivně, nikoli v celé jejich šíři, a soustředí se pouze na určité
vybrané výseče. Konkrétně byly na základě vstupních informací (viz dále v textu příslušná část věnovaná Metodologii) identifikovány aspekty, které byly námi
posouzeny jako problematické z hlediska vykazování určitých deficitů, především co o garance lidskoprávních standardů a respektování mezinárodních závazků.

Na základě analýzy by následně mělo dojít k vypracování metodického a informačního materiálu pro poskytovatele a pacienty zdravotnických zařízení.