Život s duševním onemocněním je náročný nejen pro samotného pacienta/klienta, ale i pro jeho rodinu a přátelé. O těchto těžkostech vypovídá i následující příběh matky, jejíž syn byl hospitalizovaný v psychiatrické nemocnici s paranoidní schizofrenií.
Své 50 narozeniny jsem oslavila v kavárně, jež se nachází v areálu psychiatrické nemocnice. Můj, tehdy 23 letý syn, byl poprvé hospitalizovaný v psychiatrické nemocnici s diagnózou paranoidní schizofrenie. Od té doby s ním jeho nemoc prožívám a snažím se mu pomáhat. Po té byl mnohokrát hospitalizovaný a vystřídal spousty pavilonů. Chodil do psychiatrické ambulance, ale léčbu nastavenou v nemocnici vždy po určité době začal odmítat. Následovalo zhoršení stavu a opětovná hospitalizace. V roce 2013 se poprvé dostal do chráněného bydlení, které poskytuje nezisková organizace, ale zde nabídnutá sociální podpora nedokázala tehdy podpořit stabilizaci zdravotního stavu mého syna. V psychiatrické ambulanci dělali, co mohli. Přesto se nedařilo jeho stav zvládat. Možnosti ambulance byly omezené. Nastalo období, kdy jsem zoufale potřebovala pomoc, setkávala jsem se ale spíše s lhostejností a s problematickou radou odborníků, ať se synem zacházím jako s dospělým a samostatným jedincem. Oporu jsem nacházela u ošetřujícího psychiatra a synových sourozenců. Můj manžel nemoc svého syna popíral. Syn odmítal medikaci, nevydržel v žádné práci a bylo těžké s ním žít ve společné domácnosti. Postupně se podařilo zařídit mu invalidní důchod a poslední rok žije znovu v chráněném bydlení, kde se mu dostává potřebné podpory sociálních pracovníků a terapeutů. Odborníci v Centru duševního zdraví také vymysleli, jak zařídit, aby syn léky užíval, což se děje přímo v CDZ.
Situace se pozvolna mění. Zdravotně sociální tým Centra duševního zdraví poskytuje mému synovi komplexní podporu a velmi se mu věnuje, stejně jako ostatním pacientům CDZ. Syn dochází každý den pro léky do CDZ, kde se mu věnují psychiatrické sestry a kde má svoji lékařku-psychiatra, která s ním konzultuje jeho aktuální problémy. Společně pak upravují medikaci. Pravidelně navštěvuje sezení se sociální pracovnicí. Pomáhají mu zde s výběrem pracovních míst a nabízejí různé sportovní aktivity. Také jsem v kontaktu s pracovníky tohoto zařízení, byli mi i psychickou oporou, když nastaly vážné chvíle. Pravidelně se organizují schůzky, kde probíráme nejen současný stav mého syna, ale i jeho budoucnost. CDZ je místo, na které se můžeme vždy spolehnout a vždy dovolat - fungují nepřetržitě. Jsou v kontaktu s chráněným bydlením, kde syn nyní bydlí. Všichni se známe, a to mému synovi velmi pomáhá k tomu, aby získal zázemí a poté pocit bezpečí. Zároveň tento fakt přispívá k mému klidu, že jsem na vše nezůstala sama. Zdravotní i sociální stav mého syna je stabilizovaný a přispěla k tomu dlouhodobá péče a trpělivost všech odborníků, kteří mého syna podporovali a podporují.
Matka pacienta s diagnózou schizofrenie
Rozhovor zpracovala: Veronika Cézová
Další kazuistiky (příběhy, případové studie) najdete ZDE.