Duševní onemocnění trápí přibližně každého třetího Čecha. Díky síti Center duševního zdraví, která fungují po celé České republice, nacházejí pacienti často nový smysl života. Dokáží se vrátit zpátky do běžného života, dostat od života druhou šanci… I to je případ pětačtyřicetiletého Pavla, jehož příběh vám nyní přinášíme.

Krásné dětství, které mělo pokračovat i po základní škole na vysněném učňovském oboru. Tak si maloval svou budoucnost pětačtyřicetiletý Pavel. Bezstarostné dětství však skončilo záhy. Na učilišti se chytl špatné party.

„Naučil jsem se kouřit. Cigarety, pak trávu. Nakonec jsem začal experimentovat i s pervitinem. A to mi vyvolalo TU nemoc,“ popisuje otevřeně Pavel.

Duševní onemocnění trápí přibližně každého třetího Čecha. Díky síti Center duševního zdraví (CDZ), která fungují po celé České republice, nacházejí pacienti často nový smysl života. Dokáží se vrátit zpátky do běžného života a znovu se radovat z každého dne… I to je případ dvaatřicetileté Jany, klientky CDZ, jejíž příběh vám nyní přinášíme.

Když se s ní bavíte, máte pocit, že je to ten nejšťastnější člověk na světě. Má skvělou práci, úžasného partnera, spoustu koníčků. Stejně jako před lety. Vypráví, že kdybychom se spolu setkaly před lety, měla bych z ní prý stejný dojem. Že je nejšťastnější holka pod sluncem. Tehdy tak působila i na své okolí. Šťastná ale tenkrát vůbec nebyla…

Duševní onemocnění trápí přibližně každého třetího Čecha. Díky síti Center duševního zdraví, která fungují po celé České republice, nacházejí pacienti často nový smysl života. Dokáží se vrátit zpátky do běžného života a být opět šťastní… I to je případ dvacetileté Karolíny, jejíž příběh vám přinášíme.

Těžký rozvod rodičů, rozchod s dlouholetým přítelem, nepřijetí na vysněnou vysokou školu. A definitivní zlomení přišlo s pandemií koronaviru, které pro dvacetiletou Karolínu znamenalo izolaci od rodiny, ale i přátel…

Duševní onemocnění trápí přibližně každého třetího Čecha. Díky síti Center duševního zdraví, která fungují po celé České republice, nacházejí pacienti často nový smysl života. A dokáží se vrátit zpátky do běžného života a začít žít svůj život podle svých vlastních představ… I to je případ šestatřicetileté Evy P., jejíž příběh vám přinášíme.

Naproti mně v kavárně sedí pohublá tichá hnědovláska. Objednává si heřmánkový čaj. A po seznámení a pár zdvořilostních frázích přechází rovnou k věci. Neztrácí čas. Ví, proč tu spolu sedíme…

„V životě jsem neviděla žádný světlý bod, žádné východisko. Všechno bylo špatně. A já jsem byla ta nejhorší,“ vrací se zpátky v čase Eva P.

Duševní onemocnění trápí přibližně každého třetího Čecha. Díky síti Center duševního zdraví, která fungují po celé České republice, nacházejí pacienti často nový smysl života. Dokáží se vrátit zpátky do běžného života… I to je případ devětadvacetiletého Milana K., jehož příběh vám nyní přinášíme.

Antidepresiva, hypnotika, lithium, stabilizátory nálad… Devětadvacetiletý Milan K. by si v množství léků nezadal s lecjakým seniorem.

„Denně zobu celkem jedenáct prášků.“

„Jedenáct?“ ptám se udiveně.

„No, už jen jedenáct. Byly doby, kdy jsem jich brával patnáct,“ říká Milan.

Prášky má v bílém pořadači s modrým víčkem. I když je má řazené do jednotlivých přihrádek, přijde mi, že se v tom snad nemůže ani orientovat.

Duševní onemocnění trápí přibližně každého třetího Čecha. Díky síti Center duševního zdraví, která fungují po celé České republice, nacházejí pacienti často nový smysl života. Dokáží se vrátit zpátky do běžného života a najít si i nové zaměstnání… I to je případ třiačtyřicetileté Magdalény, další klientky, jejíž příběh vám nyní přinášíme.

Psal se duben 2020. Pandemie koronaviru zasáhla celou republiku. A zdravotní problémy vygradovaly i u třiačtyřicetileté Magdalény…

Život s duševním onemocněním je náročný nejen pro samotného pacienta/klienta, ale i pro jeho rodinu a přátelé. O těchto těžkostech vypovídá i následující příběh matky, jejíž syn byl hospitalizovaný v psychiatrické nemocnici s paranoidní schizofrenií.

Duševní onemocnění trápí přibližně každého třetího Čecha. Díky síti Center duševního zdraví, která fungují po celé České republice, nacházejí pacienti často nový smysl života. A dokáží se vrátit zpátky do běžného života, do svého zaměstnání… I to je případ devětatřicetiletého Zdeňka, prvního klienta, jehož příběh vám nyní přinášíme.

Psal se rok 2011. Dnes devětatřicetiletý Zdeněk se dozvěděl od lékařů diagnózu. Schizofrenie…

Služba CDZ Brno mu byla doporučena ambulantním psychiatrem na jaře roku 2019. Jeho vstupní GAF byl 41. Jako problematická oblast, v níž by pan Petr potřeboval podpořit, se zpočátku jevila pouze otázka bydlení. Pan Petr žije v nájemním bytě bez koupelny. V bytě byl nepořádek, klient spal na špinavé matraci na zemi. Na začátku spolupráce s ním v bytě žila paní M., za kterou chodila spousta pochybných lidí. Vlastníkovi bytu se to nelíbilo, žádal pana Petra, aby návštěvy nepřijímal. Navíc panu Petrovi zvýšil zálohy za energie, což pro klienta bylo finančně neúnosné. Na základě těchto skutečností, tj. hrozby, že přijde pan Petr o bydlení, nakonec za podpory pracovníků CDZ byla paní M. z bytu vykázána.

Paní Věra se dále dlouhodobě léčí na endokrinologii, neurologii a interně. Podpora ze strany CDZ je jí poskytována od ledna roku 2019 na doporučení ambulantního psychiatra a na žádost její jediné příbuzné neteře. Ta o svou tetu měla velké obavy. Klientka, která žije sama v třípokojovém bytě, dlouhodobě nepravidelně užívala jak psychiatrickou, tak interní medikaci, nedodržovala životosprávu, denní režim, nedbala o svůj zevnějšek, domácnost a byla paranoidně nastavená. Zpočátku byla paní Věra negativně naladěná, neměla zájem o spolupráci s CDZ, byla nedůvěřivá a nabídku podpory razantně odmítla. Stále opakovala, že pomoc nepotřebuje, že vše zvládá sama. Zpočátku se vyhýbala očnímu kontaktu, zaměstnanci CDZ navíc nesměli chodit do jejího bytu. Uváděla, že nikdo cizí k ní nesmí chodit.