Každý člověk má právo podávat formální stížnosti u subjektů určených k tomuto účelu. Je zásadní, aby byly jak interní, tak externí mechanismy stížností skutečně dostupné. Ostatní zúčastněné strany (například blízcí příbuzní a přátelé) by měli mít možnost jednat jménem dotyčné osoby zpravidla s jejím souhlasem a v úzké spolupráci s ní. Stížnosti, které se netýkají špatného zacházení nebo jiného závažného porušování lidských práv, mohou být řešeny se souhlasem stěžovatele prostřednictvím mechanismů alternativního řešení sporů (například mediace).

Doporučený postup si klade za cíl, aby níže uvedená cílová skupina (pacient, zdravotník, poskytovatel lůžkové psychiatrické péče – psychiatrické nemocnice / léčebny) byla seznámena s důležitými body právní odpovědnosti při poskytování péče o duševní zdraví, a na základě správnosti jejich porozumění a následné implementaci do praxe daného zařízení relevantním způsobem plnila preventivní funkci. Díky získání povědomí o právech, povinnostech a hrozících sankcích v případě jejich zneužití či neplnění bude zajištěna eliminace užívání právní odpovědnosti jako nástroje represe či zastrašování. To vše povede k pozitivním změnám a posílení v oblasti budování důvěryhodného vztahu s klientem, který je pro poskytování péče nezbytný.

S ohledem na naplňování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a nastavování kvality služeb poskytovaných lidem s duševním onemocněním, lze nastavit sledované oblasti s podporou nástroje Světové zdravotnické organizace – WHO Quality Rights Tool Kit. S ohledem na to, že tento nástroj byl využit pro hodnocení kvality v psychiatrických nemocnicích i v ČR může být jeho další použití jedním ze základních prostředků pro naplňování kvality v psychiatrických nemocnicích. Při práci s ním mohou jednotlivé části vyvolávat nejasnosti, např. jak má vypadat koncový, tedy ideální stav.

V psychiatrických zařízeních v České republice je v nemalé míře používáno omezovacích prostředků (např. ochranné pásy, umístění v uzavřené místnosti, farmakologické omezení). Je to jeden ze způsobů eliminace nepříznivých projevů duševní poruchy ve chvíli, kdy je postižený svým jednáním ohrožující vůči sobě samému nebo vůči svému okolí. Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, konkrétně § 39 definuje 5 možných způsobů vedoucích k omezení volného pohybu pacienta vč. možné kombinace, zkráceně: úchop, kurtace, izolace, ochranný kabátek, psychofarmaka (popřípadě jiné léčivé přípravky, které jsou podány pacientovi silou za účelem zvládnutí chování pacienta). MZ ČR ve Věstníku č. 4/2018 Sb.

Péče o pacienty v psychiatrických zařízeních je bezpochyby založená na principu plánování. Bývá stanoven léčebný plán, ošetřovatelský plán, plán zdravotně sociální v rámci sociálního šetření a další plány aktuálně reagující na potřeby a zdravotní stav pacienta (např. fyzioterapeutický, ergoterapeutický, psychoterapeutický, nutriční). Uplatnění principu individuálního plánování v celistvém pojetí je filozofií, která se do jisté míry odráží ve všech formách plánování zdravotní péče, neboť je zakotvena již v samotném kurikulu souvisejících vzdělávacích programů pro zdravotníky. Své limity mají tyto formy plánování v jisté omezenosti zdravotnickou orientací na problém (příznak, nemoc, postižení apod.), nikoliv na silné stránky jednotlivce.