Péče o pacienty v psychiatrických zařízeních je bezpochyby založená na principu plánování. Bývá stanoven léčebný plán, ošetřovatelský plán, plán zdravotně sociální v rámci sociálního šetření a další plány aktuálně reagující na potřeby a zdravotní stav pacienta (např. fyzioterapeutický, ergoterapeutický, psychoterapeutický, nutriční). Uplatnění principu individuálního plánování v celistvém pojetí je filozofií, která se do jisté míry odráží ve všech formách plánování zdravotní péče, neboť je zakotvena již v samotném kurikulu souvisejících vzdělávacích programů pro zdravotníky. Své limity mají tyto formy plánování v jisté omezenosti zdravotnickou orientací na problém (příznak, nemoc, postižení apod.), nikoliv na silné stránky jednotlivce.

V psychiatrických zařízeních je v nemalé míře používáno omezovacích prostředků (např. ochranné pásy, umístění v uzavřené místnosti, farmakologické omezení). Je to jeden ze způsobů eliminace nepříznivých projevů duševní poruchy ve chvíli, kdy je postižený svým jednáním ohrožující vůči sobě samému nebo vůči svému okolí. Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, konkrétně v § 39 definuje 6 možných způsobů vedoucích k omezení volného pohybu pacienta vč. možné kombinace, zkráceně: úchop, kurtace, síťové lůžko, izolace, ochranný kabátek, psychofarmaka (popřípadě jiné léčivé přípravky podávané parenterálně, které jsou vhodné k omezení volného pohybu pacienta). Ministerstvo zdravotnictví ČR ve Věstníku č. 4/2018 Sb.