Předkládaná analýza vznikla v rámci projektu Deinstitucionalizace služeb pro duševně nemocné, zadavatelem analýzy je Ministerstvo zdravotnictví.

Zdraví člověka představuje jednu z nejdůležitějších společenských hodnot. Je tak zřejmé, že péče o zdraví bude předmětem právní regulace, která má být nápomocná k ochraně této důležité hodnoty, pro efektivní fungování této regulace je důležitá její vynutitelnost. Nástrojem, který umožňuje právu nebýt pouhým souborem doporučení a činí ho vynutitelným systémem pravidel je právní odpovědnost.

Právní odpovědnost však musí být srozumitelná pro osoby, které v realitě žijí vztahy, jež právní úprava reguluje. Pokud adresáti právní úpravy nemají dobrou představu o svých právech a povinnostech a sankcích, které jim hrozí za jejich zneužití či neplnění, tak právní odpovědnost nemůže mít preventivní funkci a stane se nástrojem represe působícím skrze strach z nejistého postihu. Přičemž strach ztěžuje až znemožňuje rozvoj vztahu založeného na důvěře, který je pro poskytování zdravotní péče klíčový.

Tato analýza zodpovídá vybrané otázky z oblasti právní odpovědnosti v souvislosti s péčí o duševní zdraví. S ohledem na rozsah analýzy se nemůže jednat o vyčerpávající pojednání, proto odkazuji čtenáře i na další publikace zejména z oblasti právní odpovědnosti při poskytování zdravotní péče obecně.

Péče o duševní zdraví vykazuje z právního hlediska ve srovnání s péčí o somatické zdraví jistá specifika. Projev vůle jedince může být zkreslen nebo znemožněn duševním onemocněním. Vůle při tom představuje základ právního i protiprávního jednání. Je tak zřejmé, že duševní onemocnění, vytváří specifické situace, a to i v oblasti právní odpovědnosti, právě na tyto specifické situace se analýza zaměřuje.