Zlínský kraj patří k nejmenším krajům v republice, vyjma hl. města Prahy je třetím nejmenším. Z hlediska multidisciplinarity je charakteristický tím, že má jednu velkou centrální psychiatrickou nemocnici (v Kroměříži), v každém z okresů již řadu let funguje několik menších komunitních týmů. Před dvěma lety vznikla v rámci reformy dvě centra duševního zdraví (CDZ), jedno přímo v Kroměříži a jedno v Uherském Hradišti. Jde o kraj, který je opravdu „na okraji“ republiky, a když jsme do něj vstoupili s tématem zavádění multidisciplinarity, bylo to pro většinu aktérů poměrně nové téma.

Recovery house (česky „zotavovací dům“) je místo, ve kterém probíhá komplexní, tj. tělesné, psychické a sociální, zotavení člověka s duševním onemocněním. V Itálii, kde neexistují psychiatrické nemocnice (léčebny), je hlavním způsobem podpora člověka s duševní nemocí v jeho komunitě. To znamená, že odborníci pracující jako case manažeři – lékaři, psychologové, zdravotní setry, sociální pracovníci, peer konzultanti docházejí za člověkem do jeho přirozeného prostředí, případně on za nimi. U těch lidí s duševním onemocněním, kde je tento způsob dočasně nedostačující a je potřeba pobytu mimo přirozené prostředí, přichází jako jedno z možných řešení místo na zotavení v RECOVERY HOUSE.

V procesu rozvoje multidisciplinární spolupráce se nám během naší praxe ukázalo, že jedním z hlavních témat, která je potřeba rozvíjet, je sladění základního přístupu k pacientům/klientům. Posilovat společné porozumění pohledu na situaci podporované osoby, porozumět jejímu životnímu příběhu ze strany všech subjektů, které dané osobě pomáhají na její cestě zotavení. Při své práci jsme hledali, jaká běžně existující metoda, či metodologie odpovídá paradigmatu zotavení. Pracovník (ať již jakékoliv základní profese) by v modelu zotavení neměl být ani expert, ani trenér. Jeho role je role průvodce konkrétní osoby na její cestě zotavení. Nejvýstižnější se nám tak jeví role životního kouče (life coach).

I když se nám zdá, že nemáme dostatek zdrojů pro podporu dětí s psychickými problémy, dostatek pedopsychiatrů atp., je třeba pracovat se stávajícími zdroji a ty posilovat v nových kompetencích. 

Zásadní je spolupráce. Nastavit systémovou regionální spolupráci při formování nových principů práce. Ověřilo se, že podpora v rozvoji kompetencí má obrovský smysl. Na jejím základě vznikly nové týmy pro děti nebo se stávající systém více posílil ve vzájemné spolupráci, ve včasném zachycení problémů u dětí.

Předkládaná metodika vám zpřístupní dobrou praxi multidisciplinární spolupráce mezi centrem duševního zdraví, multidisciplinárním adiktologickým týmem, psychiatrickou nemocnicí a akutním lůžkovým psychiatrickým oddělením. Věrohodným doplněním jsou příklady dobré praxe lidí se zkušeností, na jejichž životech je vidět, jak zřejmý prospěch mají z toho, když jsou profesionálové motivováni spolupracovat. Věřím, že příklady dobré praxe tuto motivaci posílí i ve vašich týmech.

I když se nám zdá, že nemáme dostatek zdrojů pro podporu dětí s psychickými problémy, dostatek pedopsychiatrů atp., je třeba pracovat se stávajícími zdroji a ty posilovat v nových kompetencích. 

Zásadní je spolupráce. Nastavit systémovou regionální spolupráci při formování nových principů práce. Ověřilo se, že podpora v rozvoji kompetencí má obrovský smysl. Na jejím základě vznikly nové týmy pro děti nebo se stávající systém více posílil ve vzájemné spolupráci, ve včasném zachycení problémů u dětí.

Rozměr, kterým je paradigmatická změna definována, je možné charakterizovat větou: Rodina je vždy přizvána ke společným setkáním, aniž by u případu byla specifická indikace pro rodinou terapii. Rodiny a jejich role se mění. Rodiny nejsou příjemci odborníků, ale aktivně ovlivňují vzájemný vývoj mezi nimi, týmem a klientem. Pacient a rodina jsou součástí od samého začátku a v celém průběhu zotavení. Je tedy patrné, že spíše, než že my profesionálové zapojujeme rodinu, se my profesionálové propojujeme na rodinu. Rodina a pacient jsou ti, kteří nám toto propojení a následně společnou partnerskou spolupráci umožňují.

Reforma psychiatrické péče vstoupila v letošním roce do závěru své jedné fáze. Od roku 2013 bylo popsáno tisíce stran textů, proběhlo tisíce hodin diskusí, bylo učiněno mnoho reformních změn a ještě více jich bylo započato, ale především nastala změna smýšlení.

Na základě sběru dat pilotních ambulancí s rozšířenou péčí a multidisciplinárních týmů na podporu duševního zdraví pro cílové skupiny projektu Podpora nových služeb v péči o duševně nemocné shledáváme nutnost zařazení vzdělávací aktivity pro pečující o osoby s demencí bez ohledu na věk (diagnostické kategorie G2x a G3x) a zároveň diagnostické kategorie F00 – demence u Alzheimerovy nemoci, F01–F03 – ostatní demence. Součástí aktivity bude zajištění obecného povědomí o působících službách v daném regionu, zejména se pak jedná o centra duševního zdraví, specializované multidisciplinární týmy nových služeb nebo ambulance s rozšířenou péčí, které na danou cílovou skupinu zaměřují poskytování péče/služeb.

Ve dnech od 4. do 6. října 2022 se v Ostravě, v rámci předsednictví České republiky v Radě Evropské unie a s partnerstvím Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, uskuteční již 30. ročník Evropských dní handicapu 2022.