1. až 4. července 2026 se díky podpoře z projektu Podpora rozvoje zdravotní péče o dětské duševní zdraví (reg. č. CZ.03.02.02/00/25_102/0005396), realizovaného v rámci Operačního programu Zaměstnanost a spolufinancovaného Evropskou unií, zúčastnili 4 odborníci ve specializačním vzdělávání v oboru dětské a dorostové psychiatrie a 5 odborníků z řad psychologů ve zdravotnictví ve specializačním vzdělávání klinická psychologie 27. světového kongresu IACAPAP v Hamburku.
Jedno ze setkání s podtitulem Facing challenges in a constantly changing world se věnovalo nejen známým diagnózám, ale i aktuálním vlivům sociálních médií, umělé inteligence a environmentálních témat na psychiku dětí a dospívajících. Postřehy z tohoto setkání shrnula jedna z odbornic, jejíž účast byla podpořena z projektu, v následujících odstavcích.
Rozpoznat nastupující psychózu u autistických pacientů je jednou z největších výzev současné dětské psychiatrie. Ohrožená mládež přitom často propadá mimo vzdělávací systém i trh práce. Článek přináší shrnutí klíčových poznatků z 27. světového kongresu IACAPAP v Hamburku, které ukazují, jak se obě diagnózy zrcadlí v genetice i chování a proč je detailní dlouhodobé sledování sociálních dovedností tím nejdůležitějším nástrojem včasné intervence.
Historicky k sobě měly diagnózy autismu a psychózy blízko, již v roce 1911 použil E. Bleuler slovo autismus pro popis jednoho ze symptomů schizofrenie. Ačkoliv je medicína v roce 1980 formálně oddělila, přednáška T. A. Ceranogla, MD, ukázala, že se v praxi obě spektra prolínají a psychotické poruchy postihují v průměru kolem 10 % autistické populace. Pokud se oba stavy potkají, dopad na život je obrovský. Pacienti se vyznačují nízkými školními či pracovními kompetencemi a masivními problémy s pozorností i agresivitou. Tito pacienti často propadají skrz vzdělávací systém, trh práce i tréninkové programy.
Také Assia Riccioni, MD, PhD, poukázala na to, že 50–80 % jedinců s autismem čelí během života dalším psychiatrickým diagnózám, přičemž 12 až 17 % z nich postihují specificky psychotické poruchy. Rozpoznat nastupující psychózu u autistických pacientů v její prodromální fázi je extrémně složité, protože symptomy obou diagnóz se překrývají. Autistické narušení reciprocity snadno splyne s afektivním oploštěním u psychózy a rigidní zájmy či specifické fixace mohou zase překrýt rodící se bludy a neobvyklé myšlenkové obsahy. Vědci dnes navíc nacházejí jasné průniky v genetice i neuroanatomii.
Klíčovým výstupem studií bylo sledování rizikové skupiny mladých lidí, u kterých se kombinuje autismus a syndrom oslabených psychotických příznaků. Tato skupina vykazuje nejhorší schopnost adaptace na běžný život a trpí intenzivními projevy rigidního chování. Dlouhodobé sledování ukázalo, že míra konverze do plně rozvinuté psychózy dosahuje u těchto pacientů v průběhu tří let až 30,7 %, což výrazně převyšuje starší metaanalýzy.
Z Hamburku odjíždím s uvědoměním, že včasné podchycení propadu v sociálních dovednostech u autistické mládeže je tím nejdůležitějším prediktorem, který je může před rozvojem plné psychotické poruchy uchránit. Dr. Ceranoglu zdůraznil, že klíčem k záchraně je přesná diagnostika postavená na extrémně detailní anamnéze, otevřených otázkách, upřímné zvídavosti a dlouhodobém sledování funkčního stavu v čase.
Kromě této čistě klinické linky mi kongres připomněl, jak zásadní je v dnešní době nepodceňovat roli sociálních médií v životech dětí a nebrat na lehkou váhu jejich úzkosti spojené s životním prostředím, které na ně doléhají čím dál intenzivněji.
Mgr. Bc. Monika Radimecká